Květuš

Osada Květuš, ačkoli nikdy nebyla obcí, patří mezi největší osady Chyšecka. Leží jihovýchodně od Chyšek na silnici do Nadějkova. Větší část osady je východně od silnice, malá část je na západní straně za potokem Smutnou. V osadě je kaplička se zvoničkou pocházející z 19. stol., v její blízkosti je kamenný kříž z roku 1833 a památná státem chráněná lípa. V roce 1934 byla ve vsi nalezena keramická nádoba z mincemi z doby Václava III. a také z 2. pol. 15. stol.

Podle Čeňka Habarta se Květuš jmenuje po svém zakladateli zemanu Květušovi (ovšem nikterak nedoloženém). Eva Hlaváčková uvádí, že název osady zněl pravděpodobně Květúch jakožto Květouchův dvůr. Ve vsi se traduje, že název získala ves podle jedné ze sester - Květy, jejíž rodiče měli dvůr v sousední Růžené a ti dali svým dcerám věnem vsi - Květě Květuš a Růženě Růženou.

Ve 14. století byla Květuš sídlem vladyků, kteří se psali z Květuše a měli ve vsi tvrz. Na konci 14. stol. zde žil Oneš z Květuše, který se připomíná roku 1396 s Oldřichem z Dobřemilic jakožto poručník sirotků Pelhřima z Machlova a patron kaplanství při kostele v Načeradci. Jeho potomci Zbyněk a Jan z Květuše - stoupenci učení Jana Husa - se usadili v Táboře. Zbyněk řečený Veliký patřil k vůdcům husitského vojska. Roku 1450 bojoval na straně Jiřího z Poděbrad, jemuž roku 1475 Květuš připadla. Od krále ji získal Štěpán Kuchta z Květuše a Humňan. Koncem 15. století již tvrz obývána nebyla a brzy zanikla. Dnes po ní nejsou žádné stopy. V 16. století si Květuš rozdělilo několik zemanů, z jejichž statků později vznikla svobodství. Roku 1587 připadla ves podanstvím k Nadějkovu.

O významu Květuše svědčí i to, že zde byl r. 1893 zřízen sbor dobrovolných hasičů.

Židé, kteří v Květuši ještě počátkem 20. stol. v Květuši žili, měli přibližně na poloviční cestě u lesa při silnici hřbitov, na kterém se naposledy pohřbívalo ve 20. letech 20. století. V Květuši byla i synagoga (asi z 18. stol.) - zbourána byla v roce 1971.

Jihovýchodně od Květuše je Větrov - dnes osada obce Nadějkov. Čeněk Habart o něm píše jako o poplužním dvoru patřícím ke Květuši. Nedaleko Větrova byla kdysi vesnice Volevec či Voleveč. Volevec zanikl pravděpodobně někdy v 1. polovině 17. stol. a ajeho pozemky byly přiděleny ke dvoru Větrovu.

V roce 1930 měla Květuš 47 čísel s 251 obyvateli.