Osobnosti Chyšecka

Prokop Chocholoušek

Ve své době byl známým romanopiscem a novinářem, dnes je širší veřejností vnímán spíše v regionálním rozsahu.

Narodil se v Sedlci v rodině ševce. (Na jeho rodném domě v ulici jižně od sedleckého náměstí je pamětní deska.) Po otcově smrti se rodina odstěhovala do Prahy, kde Prokop vystudoval gymnázium a zahájil studia medicíny. Ty však pro svou zálibu v literatuře a cestování nedokončil. Zvláště rád navštěvoval oblast Balkánu.

V revolučním roce 1848 byl redaktorem Večerního listu a Prostonárodního listu, kde prezentoval své radikální protivládní názory, za něž byl vězněn. Své pokrokové názory proto formuloval ve svých románech s vlasteneckou tematikou (Pole Kosovo, Dvůr krále Václava, Soběslav). Jeho další díla jsou humoristicko-satirické povídky a romány (Kocourkov) nebo povídky s náměty z českých dějin (Templáři v Čechách). O oblíbeném Balkánu napsal např. cyklus povídek Jih. Obecně je v jeho díle zdůrazňována myšlenka rovnosti mezi lidmi, spravdlnosti a svobody. Po propuštění z vězení byl stále pod policejním dozorem a na dva roky se vrátil do Sedlce, kam byl umístěn na nucený pobyt. Zde však neměl pro stálý dozor možnost získat solidní zaměstnání a spoluobčané ho také nevnímali pozitivně. Určitý čas také pobýval u svého přítele faráře Antonína Boučka v Chyškách. V altánku na farní zahradě sepsal několik svých vlasteneckých spisů.

Na krátký čas se vrátil do Prahy, kde psal do deníků Čas a Hlas. Těžce nemocný se však v posledním roce svého života uchýlil ke svému příteli faráři Antonínu Čechoslavu Fikarovi, významné nadějkovské osobnosti, na nadějkovskou faru. Zde v červenci 1864 zemřel a nadějkovský hřbitov se stal místem jeho posledního odpočinku.

Odkaz: Prokop Chocholoušek na stránkách Nadějkova

Fotogalerie

	Dnešní podoba rodného domku Prokopa Chocholouška v Sedlci-Prčici		Deska na rodném domku Prokopa Chocholouška		Nadějkovská fara - místo posledního pobytu Prokopa Chocholouška		Deska na nadějkovské faře

ThDr. Bohuslav Jarolímek

Rodák z Vilína u Sedlčan studoval teologii v Římě, kde byl vysvěcen na kněze.

Od roku 1939 zastával funkci koadjutora opata Strahovského kláštera, roku 1942 se stal opatem. V době války se značně angažoval v protinacistickém odboji. V roce 1945 byl jedním ze tří kandidátů na arcibiskupský stolec v Praze. Věnoval se také církevní a kulturní historii.

V září 1950 byl zatčen jako poslední oběť vykonstruovaného politického procesu s biskupy. Již v této době byl vážně nemocen. Byl obviněn z kolaborace a odvlečen do vězení prakticky přímo z léčebného pobytu na Slovensku. Přes vážný zdravotní stav a konečné stádium rakoviny byl odsouzen za vlastizradu a špionáž na dvacet let. Po měsíci stráveném v pankrácké věznici zemřel.

Alois Moravec

Malíř Alois Moravec se narodil 5. ledna 1899 v Chyškách, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze jako žák Maxe Švabinského.

Byl známým pražským krajinářem a ilustrátorem, náměty pro své obrazy však čerpal hlavně v jižních Čechách. Velmi úzký vztah měl k Šumavě, kde v dětství žil.

Spolupracoval hlavně s Muzeem Šumavy v Kašperských Horách. Na mnohých plátnech také zachytil různá zakoutí milevského a chyšeckého kraje

Jeho díla jsou zastoupena také v mnohých sbírkách, např. Národní galerie. Jeho díla jsou ceněna i pro svou dokumentární hodnotu.

Antonín Šít

Tento rodák z Prčice se při studiu pražské Akademie stal žákem Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského.

Téměř všechna svá díla vytvořil v Nosetíně, kde žil až do své smrti v roce 1982. Na svých plátnech zachycoval chudou chyšeckou krajinu, její typický charakter a obohacoval je o vlastní pocity i o všední dny jejích obyvatel. Šítovy obrazy je možno zhlédnout mj. v píseckém muzeu nebo galerii na Hluboké.