Milevsko v Ottově encyklopedii obecných vědomostí

Milevsko (lat. Milovicium, něm. Mühlhausen ), město v Čechách, 427 m n. m., stanice Rak. stát. dráhy (Tábor-Písek), má 405 d., 2806 ob. č., 10 n. (1890), okres. hejtmanství a soud, kommissařství finanč. stráže, cejch. úřad, četn. okres. velitelství, poštu, telegraf 5tř. obec., 3tř. měšť. šk. pro chl., 5tř. obec. šk. dívčí, průmysl. pokr. šk., ústav milosrd. sester Karla Bor., opatrovnu, soukromou šk. židov., měst. nemocnici, radnici, spořitelnu měst., záložnu občan. a hospodářskou, měšť. pivovar, výrobu vaty, 3 mlýny, zemědělství, hrnčířství, několik soukenníkův a tkalcův, drobná řemesla a týd. a výroč. trhy. Daří se tu luštěniny, zejména v obchodě známý »milevský hrách«. Směrem k Hodušínu a Božeticům jsou veliká ložiska hrnčířské a porculánové hlíny a naleziště stříbrné rudy. Nadační panství (3694 ha) jest majetkem klášt. praemonstr. na Strahově v Praze; k panství přísluší v M-ku zámek či klášter s kaplí, dvůr s ovčínem, cihelna, pivovar a několik dvorů popl. v okolí. Nedaleko popluž. dvůr Staňkov, kdysi ves. K vynikajícím památkám stavitelským náleží děk. kostel, bývalý chrám klášterní Navštívení P. Marie o 3 lodích a 2 věžích. Stavba tato je nejzachovalejší z větších basilik (v. t. vyobr.) románských v Čechách a podobá se v půdorysu praemonstrát. chrámu tepelskému. Chrám tento odolal všem bouřím času, dochoval původní svou podobu, utrpěv jen poněkud rukou obnovovatelů v XVII. a XVIII. stol. (Srv. Architektura, str. 682 a.) Na sev. od kostela klášterního jest uprostřed hřbitova kostel sv. Jiljí, jehož starší čásť pochází ze XII. stol., mladší pak, gotická, ze XIV. stol. Budova sama náleží mezi nejcennější památky stavitelské již. Čech. V XVI. st. dal jej opraviti (1593) Přech Hodějovský z Hodějova. Od doby té již neopravován, tak že r. 1840 byl zavřen z důvodů bezpečnostních. Ještě je zde městský kostel sv. Bartoloměje neznámého založení; r. 1683 stal se farním městským a zůstal jím až do zrušení kláštera. M. jest osada stará v býv. župě bechyňské. První zprávu dochoval nám Jarloch (v. t.), první opat kláštera milevského. V 2. pol. XII. st. náleželo M. Jiřímu z Milevska, jenž zde založil (1184) a hojně nadal klášter praemonstrátský, do něhož uvedl mnichy z kláštera želivského. Klášter vyhořel r. 1190. Byl velmi bohatý, hostilť až 300 mnichův a v Toužimi, jak se zdá, měl proboštství. Táboři, vedeni Žižkou, po dlouhém odporu vpadli do kláštera, vydrancovali jej a zapálili. Zboží milevské udělil potom král Sigmund v zástavu pánům z Rožmberka, od nichž i se Zvíkovem přešlo na Bohuslava ze Švamberka, jehož potomci tu sídlili přes sto let. Po válkách husitských vrátilo se několik mnichův do opuštěného kláštera, ale ti zůstali v závislosti pánův zástavních. R. 1575 propustil císař Maximilián M. jako zboží zpupné Krištofovi ze Švamberka, jenž je r. 1581 prodal Bernardovi star. Hodějovskému z Hodějova. Z jeho nástupců Bernard ml. H. z H. účastnil se odboje stavů českých, začež mu mezi jiným zboží milevské od komory král. zabráno a darováno praemonstrátům (tehdy byl opatem kláštera strahovského v Praze Kašpar z Questenberka). Praemonstráti strahovští založili zde (1683) priorát. R. 1785 klášter zde zrušen a statky připadly fondu náboženskému, ale r. 1786 vráceny opět klášteru strahovskému. Během XIII. st. stalo se M. městem tržním, ale připomíná se jako obec městská s rychtářem a konšely teprve v XV. stol. po zkažení kláštera. Švamberkové prokazovali městu mnohé milosti a výsady; tak zejm. po ohni r. 1512 a 1513 Jindřich ze Š. vymohl na králi Vladislavu lI. privilej, jíž uděleno městu právo svobodného odkazu pro případ smrti a právo svobodného stěhování, dále dovolil, aby si měšťané mohli vlastní pivovar postaviti, Krištof ze Š. dovolil, aby si měšťané v pivovaře obecním vařili bílá piva a z každé várky odváděli vrchnosti jen 6 grošů, dále pustil měšťanům svobodný obchod se solí a potvrdi jim držení několika rybníků. Méně příznivi byli k městu Hodějovští z Hodějova, nichž někteří chtěli mu bráti jeho privileje. Horší časy nastaly po bitvě bělohorské; město i s celou krajinou okolní mnoho utrpělo od žoldnéřstva císařského a hned po konfiskaci přijel Kašpar (Questenberk do M-ka a zrušil měšťanům všechny privileje. Do války 30leté panovalo v M-ku náboženství pod obojí, zvláště za Hodějovských; ale po konfiskaci obnovováno katolictví s velikou krutostí a k tomu ještě město r. 1647 zpustošeno. Blahobyt města zničen, zámožnější a vzdělanější měšťané vystěhovali se do ciziny a v městě zůstala pouze nevzdělaná chudina. Ke konci XVI. st. bylo M-ko podarováno erbem městským (viz vyobr. č. 2767.): v červ. štítě poprsí císaře Maximiliána, jenž má kolem krku zlatý řetěz a na něm zavěšený štítek modrý, v něm zlatý kapr-rodný znak pánův Hodějovských z Hodějova.-Okres milevský zaujímá 375,53 km², má 3491 d., 24.669 ob. č., 12 n. Okr. hejtmanství milevské, obsahující okresní soudy bechyňský a milevský, zaujímá 610,84 km², má 5720 d., 38.682 ob. č., 71 n.; z 38.787 přít. ob. 37.923 kat., 33 ev., 831 žid., z těch 18.705 muž., 20.082 žen. (1890).-Srv. Pam. Arch.«, díl III., str. 213 a sl. a 272 a sl.; díl V., str. 232 a sl.

Milevsko má 419 d., 2687 obyv. čes., 6 něm. (1900).

Milevsko, m. v Č., 654 domů, 3298 obyv. (1930), čsl. 3264. Okr. úř. a soud, berní správa a úř., okr. četn. velitel. Výroba kuřáckých potřeb a dřevěného zboží, hrnčířství, tkalcovství, lihovar. -š.