Sedlec-Prčice v Ottově encyklopedii obecných vědomostí

vyobr. č. 2767Sedlec, okr. město v Čechách, v hejtm. sedlčanském na dráze Frant. Jos., okr. město v Čechách, v hejtm. sedlčanském, má 157 d.,1072 obyv.č. (1900), far. kostel sv. Jeronyma v got. slohu se starožitnou křtitelnicí a s hrobkou Radeckých z Radče, Mitrovských z Nemyšle a Vratislavů z Mitrovic, radnici, 6tř. šk., pš. telegraf, žel. stanici na tr. Praha-Tábor, četnickou stanici, lékárnu, občan. záložnu, par. a 2 obyč. mlýny, výrobu octa a několik výroč. trhův. O S-ci činí se zmínka teprve ve XIV. stol., tehdy náležel pánům z Janovic, kteří S. připojili k panství vysokochlumeckému, založili zde chrám sv. Jeronyma a zřídili a hojně nadali faru.R. 1748 založeny zde městské knihy. Erb městský (vyobr. č. 3697.): v modrém štítě stříbrná měst. zeď se stínkami, branou otevřenou a mříži zdviženou, nad branou zvedá se polovina stříbrného a červeného rozkřídleného orla. R. 1850 otevřen zde okr. soud. S. je rodiště Jos. Jelínka, P. Chocholouška a V. Bukowského.-

Pokračování:

Sedlec Sedlec, sídlo soud. okr. v Č., v polit. okr. sedlčanském, 191 domů, 819 obyv. (1930), z nich nár. čsl. 817. S. má velmi mírné podnebí a je oblíbeným letoviskem. Pavilon pro nemocné tuberkulosou. Soud. okres měří 169 km2 a měl 1930 10.796 obyv., z nich nár. čsl. 10.693.

Prčice
Prčice, městečko v Čechách, v hejtm. sedlčanském, okr. sedleckém, má 134 d., 960 ob. č., 2 n. (1890), far. kostel sv. Vavřince, 4tř. šk. čes. a soukr. něm. žid., pš., dva mlýny a 4 výroč. trhy. Alod. statek (1184,05 ha) se zámkem, dvorem drží Karel ryt. z Eisensteina se sleč. Alžbětou z Eisensteina. Na přímluvu Adama Voračického z Paběnic Rudolf II. (v l. 1571 a 1576) povýšil P-ci na městečko, uděliv jí zároveň rodinný erb (vyobr. č. 3311.) přímluvcův: štít rozdělený na čtyři čtvrti, z nichž první a čtvrtá jsou modré, druhá a třetí bílá; nad helmem pak spatřují se dvě křídla orličí střídavě rozdělená barvou bílou a modrou.-Na P-ci seděl ve století XII. Vítek z P., v l. 1169-77 nejvyšší číšník českého krále a předek pánů z Rožmberka. Z potomků jeho Jindřich r. 1322 zaměnil P-ci za hrad Choustník. R. 1390 P. prodána ryt. Bohuňkovi Vrchotovi z Vrchotic, který ji postoupil brzo Mikuláši z Landšteina na Borotíně. Roku 1533 Vilém Mracký z Dubé odprodal polovici zboží prčického Janu Voračickému z Paběnic a na Voračicích, kdežto druhá příslušela ke hradu Borotínu. Mikuláš z rodu toho zbavil se dílu prčického r. 1596 ve prospěch Alžběty Hodějovské z Hodějova, kteráž brzy potom, získavši i druhou polovici od Zdeňka Voračického (1599), postoupila celý majetek trhem Humprechtu Černínovi z Chuděnic. Ten r. 1612 přenechal P-ci Janu z Talmberka na Smilkově. Manželka Václava Viléma z T. Eleonora, ovdověvši r. 1697, držela P-ci do r. 1705. Potom v krátkosti vystřídaly se zde dvě vrchnosti: Ferdinand hrabě z Valdšteina, vlastně choť jeho Karolina, Václav Kinský ze Vchynic a Tetova. R. 1725 ujal se panství Jan Malovec z Malovic na Proseči a Vojkově. Po smrti posledního Malovce) Jana připadla P. Johanně Malovcové r. 1803, provd. za Karla Burku. R. 1834 získal P-ci Antonín Oppelt, r. 1835 Václav ryt. Eisner z Eisensteina, v jehož rodě statek zdejší zůstává dosavad. Památkou českého stavitelství je zdejší farní chrám sv. Vavřince, stavba původně románská. P. jest rodiště Františka Paštěka, posléze arcibiskupa ve Lvově, jenž založil zde r. 1845 klášter milosrdných sester se špitálem a kaplí sv. Karla Bor. Fr. Teplý

Pokračování:

Prčice má 139 d., 897 obyv. čes. (1900).

Ottův slovník naučný, J. Otto, Praha 1888-1909 a Ottův slovník naučný nové doby, J. Otto, Praha 1930-1943